Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZČR) a Unie fyzioterapeutů ČR (UNIFY) představily pro rok 2026 rozdílné návrhy úhrad. Zatímco UNIFY prosazuje vyšší hodnotu bodu a motivační systém bez penalizací, návrh MZČR i nadále počítá se zavedením malusů při nesplnění bonifikačních kritérií a udržuje celkové úhrady pod tlakem. Info pro lékaře přináší analytický komentář k dopadům na praxi a upozorňuje na výrazné rozdíly v přístupu k fyzioterapii oproti jiným ambulantním oborům.
Porovnání hlavních parametrů návrhů
1. Hodnota bodu (HB)
Typ výkonu
MZČR
UNIFY
Přeprava v návštěvní službě
1,26 Kč
1,26 Kč (shoda)
Ostatní výkony
0,72 Kč
0,74 Kč
Navýšení HB při >5 % specifických diagnóz
0,06
0,07
Komentář: UNIFY prosazuje vyšší základní hodnotu bodu pro standardní výkony. Své stanovisko opírá o tříletou analýzu vývoje inflace a hodnoty péče (viz grafy na s. 5–6 návrhu), podle níž hodnota bodu 0,74 Kč pouze částečně kompenzuje inflační propad. MZČR navrhuje nižší HB, čímž může podle UNIFY dojít k další erozi reálných výnosů poskytovatelů.
2. Koeficient navýšení (KN)
Kritérium
MZČR
UNIFY
a) Výkony č. 21113, 21115, 21315 < 50 %
až +0,02 / −0,01
0,02
b) Výkony č. 21221 a 21415 > 14 %
až +0,02 / −0,01
0,02
c) Diagnózy G10–S94 > 5 % pojištěnců
až +0,10 / −0,07
0,1
d) ≥ 50 % pracovníků s osvědčením UNIFY
až +0,02 / −0,01
0,02
Komentář: UNIFY navrhuje pouze pozitivní koeficienty a zcela vypouští penalizační mechanismy (malusy). Návrh MZČR je více regulační a umožňuje i snížení KN, pokud nejsou splněna určitá kritéria vzhledem k referenčnímu období.
3. Výpočet celkové úhrady
Oba návrhy používají podobný základní vzorec, liší se ale v koeficientech a flexibilitě:
- MZČR: konstanta navýšení = 1,02 + KN
- UNIFY: konstanta navýšení = 1,09 + KN (tedy vyšší základ)
UNIFY dále navrhuje:
- započítání nově nasmlouvaných výkonů mimo limit,
- vyšší zálohové úhrady,
- a výjimku z limitace pro poskytovatele s ≤50 pojištěnci (výkonový režim namísto limitního).
4. Zálohové měsíční úhrady
Předběžná úhrada
MZČR
UNIFY
% z referenčního období
103 %
116 %
Komentář: UNIFY navrhuje vyšší měsíční zálohy. Zohledňuje přitom inflaci, rostoucí náklady a problém opožděného doplatku skutečné úhrady až po vypořádání roku.
5. Speciální skupiny a výjimky
UNIFY zahrnuje několik výjimek, které MZČR neřeší:
- Noví poskytovatelé: UNIFY navrhuje použití mediánu úhrad za obor místo průměru (relevantnější pro menší zařízení).
- Nízký počet pacientů (≤50): výkonový model místo regulace (v souladu s praxí u gynekologů nebo domácí péče).
6. Doplňující návrhy a komentáře UNIFY
Diagnózy M53 a M54 tvoří až 30 % nákladů v odb. 902. UNIFY navrhuje odbornou diskuzi o omezení této péče, aby se předešlo nadužívání a neefektivnímu čerpání prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Komentář Bianky Janigy k návrhu:
Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém návrhu úhradové vyhlášky na rok 2026 pokračuje ve snižování hodnoty bodu. Oproti vyhlášce na rok 2025 dochází k poklesu základní hodnoty z 0,74 Kč na 0,72 Kč. Současně se snižuje i maximální výše úhrady – a to jak prostřednictvím nižší konstanty navýšení, tak i úpravou jednotlivých koeficientů za splnění bonifikačních kritérií.
Pokud poskytovatel zdravotních služeb (PZS) splnil bonifikaci v referenčním období, ale v hodnoceném období nikoliv, získá záporný koeficient, který celkovou úhradu snižuje. Nastavení takovýchto „malusů“ je podle mého názoru nešťastné řešení, protože PZS nemůže výrazně ovlivnit například splnění bonifikace za tzv. „žluté dg.“ Spektrum pacientů, kteří k němu dorazí, totiž nezná, a tato bonifikace je proto často jen těžko splnitelná. V návrhu však vidím, že pokud PZS tuto bonifikaci splnil v referenčním období a v hodnoceném nikoliv, získá negativní koeficient -0,07 %.
Za důležité považuji také upozornit na jisté asymetrie v nastavení pravidel pro fyzioterapii oproti jiným ambulantním segmentům. Například u ambulantních specialistů je běžně přiznáván výkonový způsob úhrady u poskytovatelů s nízkým počtem pacientů – a to až do 100 unikátních pojištěnců ročně, pokud jsou splněny podmínky ordinační doby. V oblasti fyzioterapie však taková výjimka v návrhu zcela chybí. I malé ordinace se ocitají plně v režimu regulace prostřednictvím průměrné úhrady (PURO), což je – z pohledu provozní reality – pro část poskytovatelů velmi zatěžující.
Podobný rozdíl existuje i v přístupu k „nově nasmlouvaným výkonům“. V segmentu ambulantních specialistů jsou tyto výkony hrazeny mimo limitaci PURO, zatímco ve fyzioterapii jsou standardně započítávány do PURO. Tento přístup značně oslabuje motivaci rozšiřovat spektrum poskytovaných služeb nebo reagovat na aktuální potřeby pacientů.
V tomto kontextu považuji za zcela legitimní, že UNIFY žádá sjednocení podmínek s ostatními ambulantními obory. Nejde o privilegium, ale o narovnání pravidel tak, aby byla pro všechny segmenty férová a předvídatelná. Pokud mají být zachovány kvalita, dostupnost a dlouhodobá stabilita fyzioterapeutické péče, je nezbytné, aby úhradová vyhláška tyto rozdíly reflektovala a odstranila.
